..................................................................................................................................................

Když Bill Gates, současný softwarový architekt a nejbohatší člověk světa, a Paul Allen, momentálně třetí nejbohatší muž Ameriky a majitel několika amerických sportovních klubů, zakládali v roce 1975 malou firmičku Microsoft, jen těžko tehdy mohli tušit, jak se název jejich společnosti zapíše do myslí spotřebitelů, zejména těch, kteří ke své práci potřebují osobní počítač.

Microsoft se proslavil mnohými produkty, programovacím jazykem Basic počínaje, herní konzolou Xbox konče. To, co ale Microsoft vyhouplo na vrchol pomyslného Olympu, jsou operační systémy (dále též OS nebo jen systém). V tomto článku se pokusím popsat historii systémového softwaru firmy Microsoft od MS-DOSu přes Windows 9x a Windows NT až po připravované Windows Longhorn a Blackcomb. Ještě jen upřesním, že jsem se zabýval jejich PC podobou, a tak zde nehledejte Windows CE, MS Pocket PC 2002 či obdobné operační systémy pro kapesní počítače a tablet PC. Rovněž jsem se nepouštěl do rozborů serverových OS, jelikož jejich funkce jen těžko normální uživatel využije.

Na počátku 80. let dokončovala firma IBM (International Business Machines, založeno 1924) ve spolupráci s firmou Intel výrobu prvního široce využitelného osobního počítače s označením IBM PC, ale potýkala se s jedním zásadním problémem. Neměla totiž pro svůj počítač operační systém. Této situace využili Bill Gates s Paulem Allenem a firmu IBM přesvědčili, že pro ni mají přesně to, co potřebuje. Největší vtip byl v tom, že zakladatelé Microsoftu neměli nic. Žádný operační systém, žádný rozpracovaný projekt, zkrátka nic. Narychlo zakoupili od jiné firmy licenci na operační systém QDOS (Quick and Dirty Operating System) za 50 000 dolarů. Program mírně přeprogramovali, pojmenovali ho MS-DOS (Microsoft Disk Operating System) a předali, lépe řečeno prodali ho firmě IBM.

V srpnu roku 1981 bylo IBM PC za bouřlivého ohlasu uvedeno na trh. Počítač kromě všech moderních zařízení (monitor, klávesnice a disketová mechanika) obsahoval i již zmíněný MS-DOS, dále pak tabulkový procesor, textový editor a hru Donkey, což byl program pocházející přímo z hlavy Billa Gatese. IBM PC se s MS-DOSem v hlavní roli šířilo neuvěřitelně rychle, až se počet prodaných počítačů vyšplhal k několika milionům kusů. Microsoft si tak ve světě informační technologie udělal dobré jméno a mohl se pustit do dalších, o mnoho miliónů dražších projektů.

Tak to by byl příběh. A jak se v MS-DOSu vůbec pracuje? Jednoduše řečeno obtížně. DOS běží v tzv. textovém režimu, což znamená, že na vás nevykukují žádná okénka, ikony, panel Start či něco podobného. Pracovní prostředí se skládá z černého pozadí (to se ale dá ve vyšších verzích změnit) a z příkazové řádky, kam se zadávají příkazy. A právě kvůli příkazům je DOS odsouzen k využití jen mezi zkušenějšími uživateli. Nemáte-li v hlavě přesně znějící heslo (příkaz), jen těžko v něm můžete pracovat. A co DOS vlastně umí? Tak zaprvé to je operování se složkami a soubory. Ty můžete vytvářet, přejmenovávat, přesunovat, kopírovat či mazat. Dále pak dokáže spustit jiné programy, zobrazit stromovou strukturu jednotky nebo zjistit systémové informace. DOS prošel několikaletým vývojem, poslední verze vyšla v dubnu roku 1994 a nesla označení MS-DOS 6.22. Vyšla sice ještě verze 7.0, ale ta byla součástí Windows 95 a samostatně se nešířila.

Rozbor DOSu nebudu rozvíjet do širších souvislostí, jelikož se s ním většina z vás jistě setkala. Ale i tak na následujících řádcích uvedu šest nejdůležitějších příkazů, které ještě v současnosti využijete např. při formátování harddisku.

Jelikož byl DOS pro mnoho uživatelů složitý a obtížně ovladatelný, Microsoft se rozhodl, že vytvoří OS podle idei GUI (Graphical User Interface – grafické uživatelské rozhraní). Listopad roku 1985 tedy přinesl Windows 1.0, první OS Microsoftu s grafickým uživatelským rozhraním. Ale podobně jako tomu bylo u DOSu, i tento nápad jako první nezrealizovali softwaroví odborníci za zády Billa Gatese. Předběhli je totiž pracovníci firmy Apple, když v roce 1984 uvedli na trh počítač Macintosh. Ten obsahoval System 0.97 - operační systém s okny, ikonami a plochou (a tudíž i s grafickým rozhraním). A jelikož se první verze Windows až příliš podobala Systemu 0.97, následovala (ze strany „Jablek“) žaloba a soud. A jak soudní pření dopadlo? Pro Microsoft více než dobře, jelikož mu soud dal za pravdu. Applu nezbylo, než setřít slzy a jít svou cestou. Zjistilo se totiž, že s grafickým uživatelským rozhraním již před několika lety koketovala firma Xerox. Uvedla na trh počítač Xerox Alto s operačním systémem pracujícím podle GUI, o čemž Microsoft dobře věděl, a tak neměl ze soudu strach. K tomuto faktu přihlédl i soudce a spor dopadl, jak dopadl…

Windows 1.0 se více než svými možnostmi proslavila právě tímto soudním procesem. První Windows jsou totiž extrémně nespolehlivé, laicky řečeno často zamrzávají. Dále pak pojímají spousty chyb - na internetu jsem našel zprávy o problémech s myší a se spouštěním některých DOSových aplikací. Pokrokem je ale samozřejmě ulehčení ovládání, za což se zasloužila již zmíněná okénka, ikony a jakási plocha, která původně zastávala funkci odkládacího místa pro neaktivní aplikace (něco jako dnešní panel Start). Velká nevýhoda spočívala v tom, že se jednotlivá okna nedala přes sebe překládat. Ale i tak systém dokázal (oproti DOSu) pracovat s více operacemi najednou (odborně se tomuto způsobu zpracování dat říká Multitasking).

Netrvalo to dlouho, Microsoft se otřepal z konfliktu s Applem a pustil se do pokračování Windows 1.0. Přišel duben 1987 a druhá verze Windows (s přesným označením 2.0) byla na světě. Nejednalo se o žádný převratný počin, ale spíše o opravenou verzi 1.0. Největším posunem vpřed byla možnost překládat jednotlivá okna přes sebe a tím tedy efektivněji využít čas strávený u počítače. Hodně příznivců si tento OS oblíbilo kvůli velkému počtu programů, které se pro něj připravilo. V té době vznikl i Word a Excel- dodnes nejpoužívanější kancelářské nástroje (samozřejmě ve vyšších verzích).

Psal se květen roku 1990 a příchod Windows 3.0 znamenal první výrazný skok vpřed ve vývoji OS s GUI. Win 3.0 již podporovala mnoho různých hardwarových dílů a spolupracovalo s velkým počtem programů. Vylepšené pracovní prostředí a mnoho dalších úprav učinilo verzi 3.0 jednou z nejpokrokovějších.

Microsoft nespal na vavřínech a pokračoval ve vývoji. V dubnu 1992 vyšla do té doby komerčně nejúspěšnější verze - Windows 3.1. Prodalo se jí přes milión kopií, čímž se v té době stala nejpoužívanějším OS na světě.

Propojení dvou a více počítačů usnadnil OS Windows 3.1 For Workgroups z roku 1992, který jako jeden z prvních obsahoval síťové funkce.

Microsoft se po vydání Win 3.1 rozhodl, že se zaměří na dvě řady operačních systémů. Řadu NT pro náročné uživatele a servery a řadu 9x pro domácí použití a multimédia.

..................................................................................................................................................

Všechny verze od 1.0 až po NT 3.51 vyžadují předešlou instalaci DOSu. Hlavní systém (Windows) se pak spouští z příkazové řádky příkazem WIN, což znamená, že tyto starší verze byly jen obyčejnou aplikací běžící pod DOSem (v souvislosti s touto záležitostí se používá také slovní spojení „nadstavba DOSu“). Tím pádem obsahovaly výhody a nevýhody jejich textového předchůdce, což mělo v mnoha případech za následek spadnutí systému (tak tomu totiž v čistém DOSu často bylo, jen si to v dobách jeho největší slávy nikdo nepřipouštěl).

Když se na tyto operační systémy (mám na mysli Windows 1.0 – Windows NT 3.51) podíváme okem dnešního spotřebitele, zjistíme, že nejsou zase až tak atraktivní a výkonné. Současného uživatele zklamou v mnoha ohledech, ať už se jedná o spolehlivost, která byla v době jejich vzniku výjimečná (pouze v některých případech), nebo o snadnost ovládání, kterou současné verze s přehledem předčí. Takovou současnou verzí se dá (s hodně odřenýma ušima) nazvat Windows 95, a tak si o ní povíme trochu podrobněji. A že je o čem psát! „Devadesátpětky“ přinesly oproti svým předchůdcům spousty novinek…

…doznalo mnoha změn. Ke všem původním aspektům (okna a ikony) přibyl ještě Hlavní panel (defaultně nastaven na spodní části obrazovky), který tak nahrazuje význam plochy - zobrazují se zde neaktivní aplikace. Hlavní panel po své levé straně čítá nabídku Start, která pojímá nástroje týkající se nastavení počítače a dále pak zástupce nainstalovaných programů a aplikací tvořící součást instalace Windows. Pravá strana Hlavního panelu je určena pro systémový čas a ikony aplikací běžících na pozadí. Plocha se stává centrem dění, jelikož se na ní objevuje položka Tento počítač (umožňuje prohlížení a správu disků připojených k PC – původně Správce souborů), a vámi vytvoření zástupci nejpoužívanějších aplikací. Poprvé je možno změnit vzhled plochy tzv. tapetami (v angličtině wallpaper). V předešlých verzích bylo možno jako pozadí nastavit pouze ucelenou barvu či „natvrdo“ dané vzory (které se daly jen mírně upravovat), Windows 95 umožňuje na plochu umístit libovolný obrázek. Práci výrazně ulehčuje pravé tlačítko myši, které poprvé zastává svou funkci. Operování se soubory se tak stává hračkou (sakra, to zní jako teleshoping …). Poprvé se objevuje přehrávač hudebních disků. Když celkově shrnu ovládání a přehlednost, musím konstatovat, že se zde neztratí ani nezkušený uživatel.

Ano, i DirectX měl premiéru právě ve Windows 95. Jestli však nevíte, o co se jedná, rád vám význam tohoto slova vysvětlím. DirectX je aplikační rozhraní, které dokáže zkvalitnit multimediální aplikace. Umožní spouštět video soubory s vysokým počtem barev, poslouchat kvalitní zvuk a hrát moderní počítačové hry. Nedávno se toto rozhraní dočkalo verze s řadovým číslem 9.

Samozřejmě, že záleží na počítači, na který OS instalujeme, ale také na tom, co při své práci využijeme. Windows 95 se hodí pouze pro starší počítače a nenáročné používání. Microsoft bohužel přestal nedávno tuto verzi podporovat, a tak jen těžko naleznete ovladače pro novější hardware. Většinu nových her na tomto OS také nerozběháte. Využití ale najde třeba v knihovně či kanceláři, kde se provozuje internet a psaní dokumentů. Pro staré DOSové hry je také velmi vhodný. Určitě ho ale nepoužívejte na místě, kde je zapotřebí spolehlivost a stabilita, protože i „pětadevadesátky“ tímto nešvarem trpí. Odborníci tomu dávají za vinu „přehlcování sběrnice“, ale i celkově špatnou architekturu systému. Jestliže se rozhodnete pro variantu Windows 95, sáhněte po vylepšené OSR 2 verzi.

První velký pokrok v řadě NT přinesla Windows NT 4.0 vydaná 24. srpna 1996. Obsahují uživatelské rozhraní z Win 95, zvýšené zabezpečení informací a systémových souborů, síťové nástroje a konečně spolehlivý chod! A právě spolehlivost je ústřední znak „eNTéček“ 4.0. Microsoft dále zdůrazňuje preemtivní multitasking (měl by zajistit rychlejší odezvu při zpracování více operací naráz), větší výkon při zpracování 32-bitových aplikací a snadnou správu uživatelských profilů. Hojně se s tímto OS ještě dnes setkáme u serverů a zasíťovaných počítačů.

Za zvýšenou stabilitu ale musíme zaplatit … Windows NT 4.0 nepodporují rozhraní DirectX, což znamená, že si na nich nezahrajete novější hry. S jinými multimediálními aplikacemi (zvuk, video, …) nejsou výrazné problémy.

..................................................................................................................................................